Tiše a spíše nepovšimnuta odpočívá na břehu Na rozcestí Dvě brány nadosah První na cestu zprvu snadnou zdá se vést Že by snad klídek? Harmonie? Tu druhou branku úzce srdeční jen tak snadno nevidíme Rozhodování bez vědomí, že rozhodujeme? A přece Perlu nejvzácnější můžeme mít Když správně vykročíme